zmrzlina na kole

Zpět v civilizaci

6.7.2017

Spím jako zabitá. Ráno se jde první mýt Pigí a voda teče teplá oběma, takže je to super.

Hladoví vyrážíme na snídani a bereme s sebou rovnou špinavý prádlo, který musíme nechat vyprat. Dále s sebou bereme bomby, které bychom rádi někde vrátili. Posnídat jdeme do frutterie, kde si dáváme ranní menu – avokádové za 5 sol a sýrové za 4,5 sol. Skládá se z dvou chlebů, 1 džusu mixto a jedné kávy. Jsme z toho nadšení...

Potom si Pigí dal ananas a jídelní orgie zase začínají... Já se snažím krotit, ale asi to moc dlouho nevydržím. Dali jsme vyprat prádlo, byly toho 2 kg /8 sol) včetně našich superextra smrdutých ponožek, chudák pán 🙂 Prý to bude v pět hotový. Pak jsme si rozměnili 200 USD za kurz 3,25 a snažili jsme se vrátit bombu prázdnou a plnou, ale nepochodili jsme ani s jednou.

Prázdnou prý máme hodit někam do popelnice, že to nedoplňují a plnou neberou. To nám bylo fuk, protože jsme si říkali, že ji dáme aspoň Lezbám, se kterýma se máme večer sejít. Stala se jim „vtipná“ věc. Přijela jim návštěva (rodinka), kteří si přivezli stan, ale zapomněli na tyčky, takže jsme se dohodli, že jim dáme náš stan, protože naše tyčky by jim tam neseděly.

Náš Pinguínek je netypický stan, a tyčky do jejich kopule prostě nepůjdou. Během městského obíhání si Pigulínek dal oblíbené picante chocho, na což jsem neměla odvahu a pak už bylo poledne, kdy jsme si šli dát na trh caldo de gallina. Nakonec jsme našli stánek, kde ho prodávali za 7 sol/os a celé menu za 6 sol. Ptám se, jak je to možné a dostávám odpověď, že slepice je moc drahá. Je to tu ale jedno z mých oblíbených jídel, který tu můžu jíst furt.

Člověk se nají, ale nepřejí a krom toho jsme nikdy nikde nedostali nedobrý caldo. Vždycky bylo výborný, takže to za to stojí. Ke caldu vždy podávají limety, pálivou omáčku a nasekané bylinky (cibulka a pteržel) – to vše si správný Peruánec (a my už taky) vždy nandá do polévky a vyšperkuje si ji.

Potom jsme se toulali městem a sem tam něco uzobli – zmrzlinu, nanuka z marakuji za 0,5 sol, koupili jsme si alfajorky za 3,5 soly pikslu. Koupili jsme si lístek na bus na zítřejší Chavín de Huántar, kam jsme se rozhodli jet na další dva dny. Hledali jsme autobus do Trujilla, přes noc jede nejlevnější za 40 sol/os. a na závěr jsme si došli na kávu/čokoládu a jablkový páj do kavárny, kde jsme si s sebou koupili ještě 2 slané empanady s masem a 2 čokoládové listové.

Potom jsme si šli sbalit na pokoj – přebalit věci do jednoho batohu a zbytek věci si necháme zase v úschovně. Stan jsme sušili na střeše hostelu, sbalili jsme ho, protože jsme za nedlouho měli sraz s Lezbama na náměstí. Cestou pro prádlo jsme míjeli nějaké babky, které na ulici smažili Picarones, tu jsme neodolali a museli si dát porcičku za 1 sol., což byly 4 kroužky smaženého těsta přelité medem. Vybavoval se tam s námi místní děda a lišácky se smál, že je Pigulík taky Picaron (picar=píchat).

Potom jsme se už vydali na večeři. Na náměstí nás odchytla Léňa, představila nám rodinu a šli jsme do jejich oblíbené restaurace, kam chodí na oběd na menu. Trochu jsme se obávali, že bude večer zavřená a taky že byla... Tak jsme zašli naproti do jedné chify.

Večer to byl příjemný. Vyměnili jsme si zážitky a stany, dali jsme si menú napůl a byli jsme pozváni od tatínka, s čímž jsme vůbec nepočítali a bylo to velmi milé. LeZb jsme dali ještě pár věcí, co nám zbyly a už bysme je nevyužili, asi za to byli rádi 🙂

Cestou z restaurace jsme se ještě my dva zastavili u stánku na churrosek, který byl delikátní. Na pokoji jsme každý vypili jedno pivo na trávení, ale jak to tak vypadá, moc nám nepomohlo, jestli nakonec spíš neuškodilo...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *