naháč

Zklamání z Trujilla

11.7.2017

Místo, abychom si ty poslední dny užili hodováním v přímořském městě tak, jak jsme si to představovali, má Pigí problémy a navíc nás to město moc nebere.

Zatím jsme nenarazili na moc milé lidi, ani na jídlo, který by nás vyloženě nadchlo. Dopoledne jsem si chtěla dát chilcano, kterých jsme včera viděli několik za 5 sol na ulici, ale dnes nebylo nikde k nalezení. Rozhodli jsme se tedy jít na trh a tam si něco dát. Narazili jsme tam na jedno chilcano za 8, tak jsem si ho dala.

Dostala jsem obří talíř, ale nebylo to chilcano jaké známe z Icy... Byl to vývar ze všeho možného. Našla jsem tam všelijaký mušle, kraby a ryby. Než se v tom člověk trochu probral, zabralo to tak půl hodiny a navíc v ní bylo i trochu písku. NIC MOC.

Potom jsme zašli na bábovku s ananasem a pomerančový džus. Bábovky byly dobrý, ale po včerejším džusu jsem ztratila důvěru v kvalitu džusů. Ananasový džus jsem odmítla vypít, protože mi ten ananas připadal zkažený. Tento byl lepší, ale připadal mi říznutý vodou. Z Trujilla jsme zklamaní...

Bába mi včera sice nabídla, že mi udělá nový, když mě to nejede a dnes mi tvrdila, že tam voda není, jen šťáva. Tyhlety báby tam měly džusy předdělaný a ovoce předloupaný a předkrájený, což se nám moc nelíbilo a ani nám to nechutnalo. Všude jinde nám dělali džus z čerstvě oloupaného ovoce přímo před námi.

Potom jsme se rozhodli zajít místo na palác měsíce do muzea ze včera a na jednu památku ze vstupenky. V muzeu jsme byli asi ve 12 a bylo to maličké muzeum na chvíli. Pootm jsme zašli k památce Esmeralda, což byla malá ruina podobná Chan Chanu.

Potom jsme se prošli při mozaikové zdi do centra a cestou si koupili mléčnou rýži, což byl asi nejpříjemnější zážitek dne 🙂 Cestou jsme si zašli na jedno menu dohromady. Podávala se polívka minestrone, která byla na chuť dobrá, ale mohla být teplejší a jako druhý jsem si dala rybu – ryba na kaši a brambory tvrdý. Už nechápeme a radši si říkáme, že jsme tu měli smůlu....

Pak už jsme si došli pro věci, koupili Pisco a sháněli čaje, který jsem chtěla přivézt domů jako dar, ale byly k dispozici jen drahý McCollin a Sunka, které neměli chutě, o které jsem měla zájem – chtěla jsem luisu a cocu... Škoda... ani vlny jsem nesehnala, nebylo tu už nic z horských městeček, na které jsme byli zvyklí.

Šli jsme pěšky na bus, což byo cca 2,5 km. Zajímavé bylo, že v leckterých okýnkách nám nyní chtěli prodat bus za 20/30 sol, což bylo ještě včera nemyslitelný... Odbavili jsme batohy a čekali na bus. Platili jsme 1,20 za terminál, který byl ve vedlejší části, kde byl záchod zadarmo a dokonce funkční wifi.

Pak už jsme nastoupili a jeli obyčejnějším busem. Pustili nám film až v Chimbote, to už jsem ale spala. Autobus to zase mastil jak ďas, takže už jsme v půl 6 byli v Limě...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *