utikame mrakum

Poplatky a Huayhuash

2.7.2017

Ráno bylo zase studený, střídavě padaly krupky a ledově foukalo. Nechtělo se nám ze spacáků... Naštěstí jsme se rozhodli, že půjdeme jen do Huallapy, což je asi 4hod. sestup do 3500 m. Tam se dáme trochu do kupy – najíme se, dokoupíme zásoby a snad se i umyjeme a ubytujeme. Jsme 7. den v horách, tak sprcha nebude k zahození.

Jelikož pořád padaly krupky s deštěm, vyrazili jsme až po půl jedenáctý na pochod. Čekali jsme, až přestane, ale nakonec nám stan spíš více zmokl, tak jsme radši šli. Šli jsme mimo cestu. Napřed jsme přelézali přes mostík vytvořený z železných trubek, kde mi Pigí musel pomoci. Poté jsme spatřili cestu, ale tu nám blokovala řeka. Nemohli jsme najít vhodně místo pro přeskákání po kamenech, tak jsme sundali boty a šli brodit.

Kameny byly kluzký a voda „překvapivě“ ledová 🙂 Pak už jsme si to štrádovali po cestičce až do Huallapy. Brzy jsme na cestičce potkali sympatického mladíka Miguella na koni a chtěl po nás 10 sol /os. za průchod Cutatambem. Říkal, že zítra povede skupinu 4 lidí okruhem, že tam dělá i kuchaře a je moc levnej – jen 600 sol/os...

Šli jsme si dál, dali si příjemnou sušenkovou pauzu za mega kamenem, kde jsme se konečně trochu ohřáli a pokračovali v cestě. U jednoho mostu Pigí fotil a já si tam sedla na zídku. V tom se tam jako zjevení objevil starší pán s málo zuby. Říká, že je kontrola a z jaký jsme země. Tak si říkám, že chce asi kontrolovat Cutatambo a říkám, že lístky má u sebe Pigí. On se ptá, kam jdeme, tak říkám do Huallapy.

Když to slyšel, vytáhl notes a začal si tam něco psát a říká, že musíme zaplatit 40 sol/os. Podle průvodce jsme počítali s tím, že by to dnes někdy mělo přijít. Ale stejně jsem trochu zpozorněla. Neměl bloček... a 40 sol/os je hodně a hodně lákavý...

Pigí mu tedy dával 100 sol za oba, ale radši mu říkám, ať chce napřed lístek. Dává mu peníze a já se domáhám lístků. On ale říká, že žádný nemá a že nemá ani 20 sol nazpátek. Lístky a 20 sol nám prý dá paní dole u brány. Tomu tak chceme věřit, takže mu Pigí bere peníze z ruky, něco na sebe křičíme a jdeme pryč. Jsme z toho naštvaní a zklamaní, myslíme si, že nás chtěl okrást...

Když přijdeme k bráně, kde se opravdu vybírá 40 sol/os, vyprávíme jim příhodu s bezzubým dědou a oni nám stále tupě tvrdí – bez lístků nemůžete platit a my vybíráme tady, to je přece jasný a každý bezproblémově platí... Zkrátka by po nás chtěly 80 sol a bez nich by nás nepustily dál... Chtěli jsme slevu, protože jsme málem zaplatili dvakrát. Slevu dát nemůžou, protože to pak odvádí prezidentovi a museli by to doplatit sami.

Pigulík byl naštvaný, že když bysme byli důvěřivější, přišli bysme o 100 solů a že mají systém na hovno atd. atd. Já jim navrhovala, ať udělají mapu s kempy a oficiálními cobradorskými místy, aby turisti nebyli zmatení a nemohli být okradení. Zkrátka tyto dohady o peníze skutečně silně znehodnocují tyto hory a je to ohromná škoda. Je to tu naprostá nádhera a kdyby sem netahali lidi nalehko si hodovat, vůbec by žádný hory nemuseli chránit, jak říkají.

Potom jsme už došli do vesnice, která vypadala dost mrtvě, všude zavřeno na zámek. Odchytla nás jedna pani, že má ubytování – chtěla 10 sol/postel + 5 sol sprcha/os. To se nám moc nelíbilo, že musíme platit zvlášť za teplou, tak jsme šli dál. Viděli jsme „kemp“ – fotbalový hřiště, který bylo zadarmo, ale sprcha studená a stan. Pak nám poradila jedna slečna ubytování a ubytovali jsme se za 10 sol/postel v celku slušným ubytku s teplou sprchou. Paní nás zavedla ještě do krámku, kde jsme za 30 sol nakoupili – chleby, těstoviny, tuňák, sušenky orea a margarity, RR, 8 banánů, 2 avokáda, toaleťák, 4 vajíčka, 1 kaši..

Pak jsme se snažili sehnat večeři, ale moc se nám nedařilo. Vůbec nám připadalo, že tu jsou neochotní lidé... Nakonec nás naše paní z ubytka zavedla k paní, která vaří pro turisty. S ní jsme se domluvili na 6. hodinu a na 1 polívce, 1 rýži s biftekem a 1 rýži s vejcem. V mezičase jsme se chtěli osprchnout, měli jsme asi hodinku. Paní mi ukazovala, že voda teplá teče a jak to mam zapnout. Super!

No jo, zapnu vodu a než tam vlezu, teče jen studená... Chjo, proč? Volám Pigulíka na pomoc, ale prostě to nejde. Hold se umyju v ledovce. Asi vypadly pojistky... To se ještě chodíme mýt do jinýho pokoje, protože je jediný, kde má téct teplá. Zde ale nesplachuje záchod a bylo v něm zajímavé smrduté překvápko, takže na záchod musíme do jiné koupelny...

Pak už jdeme na večeři. Bylo to u paní někde doma, trochu bordel, ale to už člověk ani nevnímá – podlaha hlína, chudo.. Paní bylo milá, bylo to dobrý jídlo a čaj za 16 sol. Polívka zeleninová – brambory, mrkev, nudle. Dobrý. Třtináč do heřmánkového čaje. Zpestření nám tu připravila místní kočička, která se právě při pití čaje vykakala, tudíž zamořila celý prostor.

Po večeři se šel osprchovat Pigí a měl také studenou. Pojistky jsme nenašli. To jsem ještě zapomněla na jednu příhodu z dneška! Když jsme hledali večeři, najednou se za námi žene bezzubý děda a zase na nás něco hudruje s lístkem. Naštěstí je s námi paní a něco mu vysvětluje a my taky. Potom jsme v pokoji a slyšíme, jak se k nám blíží dědek s paní.

Chtějí po nás lístek, paní mu něco vysvětluje, že tento patří nám a on se najednou „zazubil“, omluvil se a jde pryč. No, to je vtipný, asi to nebyl zloděj, jen pomatenec, který neví, která bije. Takhle tu na nás působí více osob 🙂

Po večeři jsme si šli sednout na pokoj. Pigí uvařil vajíčka natvrdo a pověsil stan, aby uschl. Teď už jen zkoumáme trasu, protože nás zítra čeká masakrálních 1300 m převýšení – v tomto vzduchu... uvidíme. Snad to zmákneme. Pigulínek uvařil ještě kokový čaj na cestu, což bylo perfektní.

Pak už jsme zalezli do vymrzlý sotva stojící postele a přitulili se k sobě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *