přestávka na kameni

Komplikovaný návrat domů

12./13./14.7.2017

V Limě jsme vystoupili na autobusáku Fiori, kde nás chtěl zase ulovit nějaký taxikář, ale my se vydali ke stánku na poslední macu, quinuu a každý jeden sendvič.

S sebou jsme si vzali ještě se sýrem a tortillou (chtěla jsem zeleninovou, ale byla vajíčková). Dobrý to bylo. Popovídali jsme tam s nějakými týpky, kteří tam snídali. Zajímali se o ČR, měnu, kurz, co jsme navštívili atd. Pak nám řekli, že taxi na letiště stojí 10-15 sol a šli jsme si pro taxíka. Ten chtěl 15, snížil na 13 a my mu řekli, že jedeme za 12.

Na letišti jsme snědli zásoby (sednviče, mandarinky atd.) a mezitím se otevřely přepážky k odbavování Air Europa. Odbavili jsme batohy a šli utratit poslední soly. Vše tam bylo samozřejmě předražený, tak jsme si chtěli dát zmrzku McD za 3 soly. Jenže oni ji zrovna neměli, že se nachlazuje, ať si počkáme půl hodiny. Nic jinýho nás nezaujalo.

Našich 18 solů nešlo ani skoro za nic utratit vzhledem k cenám. Tak jsme počkali a dali si zmrzliny 2 a džus za 7. Na kafe bysme se už nesložili. Pak jsme se šli odbavit a pomalu se nalodili do letadla. Letadlo bylo naprosto perfektní –dreamline, což bylo luxusní letadlo – každý obrazovku, příjemný prostředí a víc jídla než minule, ale mělo půl hodiny zpoždění.

Let měl trvat 11 hodin a jeli jsme větší část za světla, což bylo příjemný. Byla škoda, že jsme neseděli u okýnka a nemohli se kochat výhledy (ze začátku Andy, pak Amazonie – občas jsme koukali vzadu u záchodů). Během letu jsem psala deník a zkoukli jsme nějaké filmy. Pigulík dočetl Na Západní frontě klid. Mezitím jsme dostali najíst.

První chod byl na výběr z těstovin nebo kuře s rýží – dali jsme si kuře, což bylo dobrý. K tomu byla bulka s máslem a  dortík. K pití bylo víno, voda a kafe. Škoda, že toho bylo tak málo. Pošolichalo to žaludky a Pigí měl brzo hlad.  Další občerstvení byl jen džus a voda. Asi hodinu před přistáním bylo poslední pohoštění, což byla teplá empanada narvaná masem, která byla dobrá a k tomu zase džus, voda a kafe.

Do Madridu jsme přiletěli v 5:30, přistání v pohodě. Jen jsme celou dobu nespali. Paní, co seděla vedle mě, jezdí z Limy do Barcelony za svou maminkou, která je nemocná. Říkala, že nad Amazonií jsou vždycky turbulence, ale tak velký jako dneska normálně nebývají, že se bála, že umřeme 🙂

Před námi seděla rodinka s miminem, které často spouštělo svůj hlasitý koncert, takže jsme se opravdu nevyspali. V Madridu jsme prošli pár kontrolami a přesunuli se do sektoru E, odkud letělo naše druhý letadlo do Mnichova. Během té hodinky na přesun jsme si chtěli vyměnit eura a koupit nějaké jídlo do letadla. Koupili jsme si dvě piva a každý jeden croissant a jednu bagetu s jamonem. Pán nás natáhl a dal nám bagetu za 7 místo 6,5 eur, což jsme si všimli až později a platili jsme asi 24 EUR a běželi se nalodit.

Byli jsme asi poslední, narvali jsem se do busu a ten byl vyslán k letadlu. Vylétli jsme v 7 a chviličku po 9. Jsme byli v Mnichově, takže to uteklo. Pivo v letadle nám vůbec nechutnalo, takže jsme ho ani nedopili, ale jídlo bylo super. Batohy nám přijeli a my začali zjišťovat, jak se dostat na Hauptbahnhof. S Bahn jezí přímo tam, což je super, ale stojí to 11, 22 EUR/os, což je hodně. Nebylo ale jiné řešení, tak jsme jeli.

Na nádraží jsme našli úschovný boxy a dokonce se nám do jednoho vešly oba batohy. Stálo to 6 eur a bylo to na 24 hodiny. První rozčarování přišlo, když jsem chtěla rozměnit 20 EUR na menší. Nikdo v obchodech mi to nechtěl rozměnit, že nemůžou...smutný, nikdo nepomůže, proč? Asi tě chtějí donutit, aby sis něco koupil... Tak Pigí došel pro dva preclíky s máslem a pažitkou.

Ještě jsme chvíli bojovali s úschovným boxem, který nám nechtěl brát peníze a klaplo to až na třetí pokus ve třetím boxu. Pak jsme vyrazili do města. Nějak na mě začala doléhat únava a začaly se mi zavírat oči, když jsme si sedli kamkoli a byli v klidu. Dali jsme si zmrzku v McD za 0,70 EUR a prošli se do centra. Tam jsme si v jedné kneipce dali dohromady Paulanera a Weißwurst.

Potom jsme se prošli, koupili si ještě nějaké sladkosti v pekárně a šli se projít k řece, kde jsme si sedli a já začala usínat, tak jsem si lehla na lavičku a asi na hodinu jsme spali. Pak jsme si dali kafe, ale moc nám nechutnalo a šli jsme zpět na vlak. Ten jsme si koupili už v Peru přes internet – levný přímý vlak do Plzně v 5 odpoledne. Ještě jsme cestou zaběhli do jednoho sportu, kde jsme si došli na WC a koupili si tam na památku mapu Huayhuashe za 13 EUR 🙂  V Peru by stála 130 sol. Těšili jsme se, že si ji rozbalíme ve vlaku a podíváme se do ní.

Vlak měl jet z nástupiště 26, ale všude byly zpoždění. Bylo to divný, najednou spoj na Prahu zmizel z cedule. Pigí tvrdil, že v tom mají bordel a ať jsem v klidu, že to tam naskočí. Já už začala pobíhat a snažila se sehnat nějaké informace, co se děje. Najednou na tabuli skočila zpráva, že vlak, že NÁŠ vlak tento den vypadává. To mě poser... tomu ani nejde věřit. Proč se nám to ještě komplikuje? Nespali jsme pořádně dva dny a už se vážně těšili do postele.

Jdeme zjistit víc na informace DB. Tam už to asi řeší všichni, co měli podobný problém jako my. Říkám Pigulíkovi, ať je v klidu, až to bude řešit u přepážky, jenže po pár větách mě to tak vytáčí, že sama přestávám být v klidu a nasupeně se ptám, jestli jim to jako přijde normální nám nabídnout náhradní vlak se 2-3 přestupama s dojezdem v 6 ráno, který jede přes ČEB (rozuměj Cheb). Jenže my jsme měli koupený přímý vlak a v 9 večer jsme měli být doma. Snažili jsme se to řešit s Alexem, DB, ČD, ale každý to házel na někoho jiného.

Poptala jsem i taxi do Plzně, že by nám ho proplatili, ale bylo to 520 EUR, což už jsme nechtěli riskovat, kdyby nám to neproplatili 🙂 Jejich řešení bylo, ať jedeme buď tím dalším vlakem s přestupy nebo si bydlíme v hotelu a oni nám to proplatí. Pigulík šel ještě jednou na informace a já čekala venku s batohy a po nějaké době se vrací s nějakou ochrankou.

Dva chlapíci z ochranky se mnou začnou mluvit, že už byl Pigulík nepříčetný a asi už je po tý cestě unavený a že si máme dojít do Alexe do kanceláře a do Starbucks na kafe, že tam je wifi a že si třeba najdeme ještě jiný náhradní spoj. Takže tito dva týpci, kteří měli Pigulíka zpacifikovat, nám alespoň řekli něco moudrého a vlastně nám pomohli.

Pigí se přitom jen domáhal nějaké pomoci a jak ho tak znám trochu hlasitěji než jsou lidi zvyklí. Řekl, že jsme fucked a nikdo nám tu ani nepomůže. Tato věta se slovem fucked nějak vytočila kohosi za přepážkou a ti na něj začali machrovat, že má dvě možnosti, buď odejde nebo na něj zavolají policii. Tak řekl, ať na něj zavolají policii, že mu třeba aspoň pomůžou a taky že jo 🙂

Nepřišla sice policie, ale tato ochranka. V Alexovi už ale nikdo nebyl, protože bylo po 18., tak jsme šli do Starbucksu. Objednané frapé stálo za prd, ale alespoň jsme tam našli spoje busů na wifi. První jel v 00:30 a byl v 5 v Plzni. Nic moc řešení, protože bysme se třetí noc nevyspali a ještě nemáme klíče od bytu a v 5 nemáme zájem někoho budit.

Našli jsme si tedy hotel poblíž Hbf – levný tedy nebyl a v ceně byla dokonce sauna. A rozhodli jsme se jet další den vlakem v 9. Hotel nakonec stál okolo 160 i se snídaní za 18 EUR/os. Ubytovali jsme se, dali si nespresso, který bylo v ceně pokoje a v 9 šli do sauny a byli tam sami až do 11. Byl to perfektní relax a vlastně zasloužený odpočinek. Nakonec jsme šli spát až po 12. a budíček měli na 6:30, takže spánek nebyl zase nejdelší.

Na snídani jsme se pořádně nacpali, aby nám to vydrželo celé dopoledne a šli do Alexe. Tam nám nakonec dali volné jízdenky, které platí v DE, ale v ČR si musíme koupit naší jízdenku, že tu nám neproplatí... to už se nějak udělá!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *