hlava v muezu

Chavín de Huántar a infekce

7.7.2017

Probouzím se ještě před budíkem. Spala jsem sice dobře, ale zase to začalo burácet v břiše, tak rychle na záchod. Pak jsme se vypravili a šli na autobus. Bylo celkem chladno. Pigí si u paní ve stánku dal nápoj z quinuy, dali jsme baťohy do autobusu a sami nasedli.

Necítila jsem se nejlíp, hodně jsem krkala zase ten nepříjemný smrad a bolelo mě břicho. Pokusila jsem se v buse sníst jednu čokoempanádu, ale po jídle mi bylo ještě hůř.  Po cestě bylo zase několik oprav na silnicích, takže jsme museli čekat a do Chavínu jsme dorazili až k 11. hodině.

Prvně jsme šli zařídit ubytování. Hned v prvním hostelu, kam jsme vlezli, nám nabídli pokoj za 20 solů se společnou koupelnou a za 35 solů se seoukromou. Vzali jsme ten levnější, protože jsme ani neplánovali mytí, druhý den ráno jsme chtěli jít do termálů. Potom jsme si okolo 12. hodiny došli na vytoužený slepičí vývar. Hned u náměstí ho měli za standardních 7 sol a byl zase výborný.

Po vývaru jsme se vydali do chavínského muzea, kde jsme měli zjistit hlavní informace k celé památce Chavín de Huántar. Muzeum bylo nakonec hezčí než celá památka. Je fakt, že z památky už přendali hodně věcí do muzea, takže většinu člověk viděl tam. Bohužel neexistují písemné památky, takže většina informací o chavínské kultuře jsou dohady vzniklé na základě výzkumů vykopávek a nálezů.

Lidé se tam účastnili řady obřadů, při nichž šaman požil nějaké omamné látky (kakuts, koka, huayasca) a ostatní troubili na pututu, což jsou obrovské lastury zdobené rytinami. Tito zdrogovaní šamani pak pravděpodobně vytvořili hlavy, které jsou pro Chavín typické. Většina z nich se nachází právě v muzeu, pouze jednu nechali tak jako původně vystavenou na památce. Těchto hlav bylo více jak 1000 a zobrazovali buď lidské či zvířecí bytosti, které byly často s prvky kočky (drápy, zuby) s různými mimikami.

Při obřadech pravděpodobně obětovali i lidi, protože byly nalezeny ohořelé lidské kosti spolu se zvířecími. Zbudovali systém vodních kanálů, který byl tak hluboký, že mohl sloužit jako podzemní chodba. V muzeu jsme také obdivovali sloupy (tvar dýky s úžasnými rytinami zvířat a rostlin). Přesto, že texty byly ve španělštině, dalo se základně porozumět. Pár videí bylo v angličtině. Bohužel jsme nepochopili, kde vlastně žili lidé, protože se v muzeu převážně rozebíral komplex chrámu včetně náměstí a oltář, který je pozoruhodný tím, že byl z půli zvořen z bílého a černého kamene, což symbolizuje dualitu. Černý mířil přesně na sever a bílý na jih.

V muzeu za 7 sol/os jsme se ohřáli určitě dýl než skupina, která prošla za námi s průvodkyní, která jim k tomu řekla jen pár slov. Potom jsme šli k památce. Cestou jsme koupili čokotyčinku, ze které jsem si taky kousek ukousla a začalo mi být neúnosně špatně, stále hůř a hůř. Často jsem se musela předklánět kvůli bolesti břicha..

Památka nebyla naštěstí na dlouho (10 sol/os). Nejen kvůli břichu, ale příliš nás tyto zříceniny nezaujaly. Vzhledem ke vstupnému jsme asi čekali víc – lépe udržovaný prostor a detailnější popisy. Vlastně tam člověk už neviděl nic nového. Protrpěla jsem to a šli jsme rovnou do hostelu, protože jsem potřebovala WC.

Na záchodě průtokáč, který pokračoval až do noci, ani nevím kolikrát jsem navštívila záchod. Trochu jsem litovala, že nemáme soukromou koupelnu.. i když jsem si z té společné trochu udělala soukromou... Nejhorší byly křeče v břiše, krkání a jednou jsem zvracela. Pigulík byl tak šikovnej, že došel koupit Colu, ovoce a pečivo, což bylo asi jediný, co se dalo pozřít.

Cestou ho potkal nějaký chlápek, který měl obchůdek s bylinkami a ptal se, jestli mi je blbě, že nás viděl, jak jdeme... Připravil mi odvar z bylin, že to mám popíjet, že mi to uvolní žaludek (muňa de gato, tymián..).To bylo velmi milé. Vypila jsem asi půlku, ale trávila jsem pořád víc času na WC. Myslím, že jsem začala mít už i teplotu, tak jsme se v půl devátý vydali do lékárny (doktor tam totiž nebyl).

V lékárně byla milá holka, která mi řekla, že mám infekci žaludku a dala mi tři tablety  a jednu lahvičku lactobacilu acydofilu za 9,5 sol. A že mám přijít ještě zítra. Snědla jsem to a brzy mi ulevil žaludek, břicho a střeva si stále povídaly svoje, ale což. Pigulík přečetl několik povídek a spali jsme jak špalíci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *