ozdobná stěna

Chan Chan

10.7.2017

Do Trujilla jsme dorazili celkem brzo, někdy v 5 a chvíli jsme posečkali na autobusovém nádraží, který bylo pěkný moderní. Chtěli jsme se rozkoukat, koupit si lístky zpátky do Limy a taky chvíli počkat, až začne den, protože musíme sehnat ubytování.

Bohužel bylo moc brzo, a tak ani autobusové společnosti neměli otevřeno. Jen výjimečné případy jako Eric Rojo, který jede do Limy každou hodinu a stojí 30 sol. Říkali jsme si, že ale poptáme ještě něco jiného, že ve městě podle mapy mají být kanceláře i jiných společností a dokonce i tohohle Erica.

Pak jsme se vydali na hlavní cestu, kde jsme chtěli stopnout nějaký odvoz do města. Přímo u terminálu byli taxikáři, kteří ale byli drazí (drzí), což se nám nelíbilo. Nebýt batohů, stopli bysme bus, ale takto jsme si vzali taxi.

Taxikáře jsme usmlouvali na 5 sol a ovezl nás na náměstí do centra. Měli jsme vyhlídnutý jeden hostel Casa de Clara, který byl ještě kousek jinde, tak jsme kousek popošli. V tomto ubytování se nacházela paní (Klára), která byla dost vtipná. Hned nám hlásila, že jsme s nima včera hráli volejbal a byla trochu pomalejší. Během vyřizování našeho ubytka ještě připravovala snídani pro bookingové hosty, kteří si ji přiobjednali za 7 sol.

Vybrali jsme si soukromý pokoj za 50 sol s vlastní koupelnou. Pokoj to byl pěkný a stál za ty peníze a kdoví, jestli nebude potřeba zase záchod... sice poslední noc... Nechali jsme si věci na pokoji a šli do města. Prošli jsme se do centra. Během toho si Pigí koupil quinuu a dali jsme si pomerančový džus – sklenka za 2 soly. Paní nám mazaně dala hned dva, ale přidala nám každýmu ještě sklenku – byl dobroučkej.

Pak jsme zašli na trh, ale nějak nás už nic nenadchlo. Trh, kde jsem si chtěli dát chilcano, kterých jsme po cestě ve městě viděli několik za 5 sol. Mysleli jsme si, že budou k mání i na trhu.  Tam ale nebyla téměř žádná nabídka. Nakonec jsme si sedli k jedný rybí, kde si Pigí dal chilcano – jen vývar za 2 soly a já ceviche za 10. Bylo to dobrý, ale ne taková pecka jako v Ice. Pro mě dost ostré.

Potom jsme začali shánět lístky do Limy. Bohužel to nebylo tak jednoduchý. Erik El Rojo nebyl tam, kde psaly Google Maps, tak jsme šli do té druhé kanceláře podle Mapy.cz. Tam někdo byl, ale nafrněná slečna nám řekla, že prodává pouze na dnešek a že neví, jestli to zítra pojede. Super...

Zajeli jsme si tedy dle rady místních zpět na terminál, kde už bylo otevřeno víc okýnek, v nichž se nacházela jedna víc nafrněněšjí holka než druhá. Všechny nabízely na další den min 40 sol/jízdenku, tak jsme nakonec stejně koupili tu za 30 u Erika na 8 večer druhý den. Potom už byly dvě odpoledne a my se vydali k památce Chan Chan.

Sháněli jsme se tam po busu a hned se nám na zastávce nabídla mladá paní, ať jedeme s nima, že ony jedou ještě dál do Huanchaca, že nám řeknou, kde vystoupit. To bylo milý a pro nás výborný. Vystoupili jsme a štrádovali si to podle Lonely Planet po nebezpečné cestě asi 2 km k Chan Chanu. V památce po nás chtěli 10 sol.

Vstupenka v sobě obsahovala kromě Chan Chanu ještě tři další menší památky. Dnes jsme stihli bohužel jen Chan Chan, protože všechno bylo otevřené jen do 4. Staré ruiny města Chan Chan, původních obyvatel říše Chimú, se z části zachovaly. Údržba památek není jednoduchá vzhledem ke klimatickým jevům – El Niňo a záplavy.

Zajímavé jsou motivy vyryté do budov (ptáci a ryby) a výšky staveb. Byla to poměrně rozlehlá říše, kterou ale v roce 1470 dobili Inkové. Fr. Pizzaro měl komplex najít už v ruinách. Přesně ve 4 jsme dorazili k muzeu, ale už nás tam nepustili, ať přijdeme zítra.

Pigulíkovi nebylo celý den dobře, nemohl strávit... Nějak to začalo zavánět infekcí žaludku... Na večer jsme si koupili nějaké pečivo a avokádo na trhu, které bylo obří. Je to prý druh, který se pěstuje nyní častěji, také víc žluté, velké a mazlavé. Zajémavé bylo, že stálo stejně jako ty malé – 2 soly. Těšili jsme se na jídlo na pokoji.

K tomu jsme si koupili poslední velkou papáju za 5 sol. Nadlábli jsme se na pokoji (navíc jsme měli mandarinky, banány a listová ucha), ale čím více se přibližovala noc, tím hůř Pigulíkovi bylo. Začal mít průjem a prý ho píchalo v trávicích trubicích jako kdyby nemohl to jídlo strávit.

Už bylo pozdě, tak jsme si říkali, že pro prášky dojdeme druhý den ráno. Asi se moc nevyspal, chudák...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *