ingredience

Jak jsme dělali ceviche

20.6.2017

Vylezli jsme před 7., abychom vyrazili brzy do města směnit peníze a najít nějaké slušné ubytování v centru Huancaya – s internetem a teplou vodou! Chytli jsme jedno combi a jeli do centra za 3 soly/oba. V combi nám hned radili, v jaké ulici se směňuje a že máme chtít kurz 3,3 sol/USD. Vysadili nás.

Už cestou jsme míjeli řadu stánků s nápoji a sendviči, takže jsme okamžitě zamířili k prvnímu, který jsme potkali. Dali jsme si 1 macu, 1 quinuu, 1 chleba s batáty a 1 chleba s vajíčkem /4 soly). Pigí dostal přidáno nápoje, po čemž si dal ještě jeden chleba s avokádem. Bylo to vše výborný.

U stánku jsme se dali do řeči s pánem (Percil), který tam taky snídal. Říkal, že směnárny otevírají až v 9, tak to jsme měli ještě čas... Řeč došla i na to, že sháníme nové ubytko. Percil se nabídl, že nám s hledáním pomůže. To bylo opravdu nevídané.. Prošel s námi 4 hotely a ptal se po ubytku, řekl nám řadu důležitých rad z města a kde se co nachází...

Asi po hodině se rozloučil, popřál nám štěstí a šel do práce. Původně nám sice tvrdil, že má čas tak 10 min, ale asi to nevadilo 🙂 Byli jsme skutečně překvapení velkorysostí a ochotou lidí, které jsme potkali a kteří se nás okamžitě s ochotou ujali. Našli jsme hotel Dorado, který nabídl cenu 50 sol/noc/pokoj. Jedná se o velký, čistý, prostorný pokoj se vším všudy blízko centra. Vzali jsme si to tu na dvě noci.

Mezitím se nám otevřely směnárny, kde nám ale nechtěli dát lepší kurz než 3, 26. Až jedna paní nakonec nabídla 3,262, což v celkové směněné částce udělalo rozdíl 1 sol, haha 🙂 Ale vzali jsme to u ní a vyměnili si 500 USD. Pak jsme potkali pekárnu, kde jsme si sedli a dali si 2 kafe, 1 štrůdl, listový větrník a cosi listového proloženého manjarem za 9,5 sol celkem, mňam ňam.

Pak jsme jeli zpátky busem z ulice Ferrocarril, ale vystoupili jsme zbytečně brzy, tak jsme popojeli ještě jednám busíkem k původnímu ubytování. V hostelu jsem se úplně nepohodla s recepční, které jsem říkala, že netekla teplá voda a že bych za to chtěla slevu. Nechtěla mi to věřit a šla se sama přesvědčit, že teplá skutečně neteče. Zjistila, že neteče, ale namítala, že jsme jí to měli říct v noci, že by nám dala jiný pokoj.

Tato varianta pro nás byla v noci nemyslitelná, protože jsme už po pokoji měli roztahané věci a vůbec jsme na ní čekali venku po večeři asi 10 min, než nám přišla vůbec otevřít. Ochota sama s velkým nápisem recepce 24hod. Očekávala jsem buď slevu nebo omluvu, ale nepřišlo ani jedno... V tom se tam objevil Yosua. Chtěli jsme si ještě napřed zavézt batohy do nového hotelu a pak jet do Hualhuasu podívat se na nějaké řemeslné výrobky, kterých má být v této vesničce podle průvodce hodně.

Jenže pak nám Yosua nabídl, že bysme si u něj mohli udělat ceviche ze pstruha. To nás zaujalo. Nejprve jsem si myslela, že stihneme i Hualhuas, ale už jsme ho pak nestihli. Dojeli jsme nakoupit pstruhy do sádek v Miraflores – 4 velký pstruzi 1,5 kg za 19,5 sol – platili jsme. Potom jsme autem sjeli pro ostatní ingredience – platil Yosua – brambory, řapíkáč, cibuli, limety, petržel, papričky, koření (římský kmín, česnek, zázvor, glutamát---fůj) a jeli jsme k jeho tetě, kde Yosua bydlí.

K našemu překvapení jsme dojeli do soukromé školy, kde byly dětičky a my tam začali kuchat pstruhy, filetovat a krájet na kousky (teda spíš kluci, já to dokumentovala :)) Pak se vymačkalo asi 10-15 limetek, kousky pstruhů se zalily šťávou a trochou vývaru. Přidalo se koření, sůl, petržel, řapíkač a papričky... Mezitím se vařily brambory ve slupce a z odřezků ryb (páteře, hlavy..) se vařil vývar chilcano + mrkev a řapíkáč.

Vývar se podával se vším všudy a navíc se do něj přidalo pár kousků ochuceného ceviche, čímž polévka dostala šmrnc, ňam. Ceviche jsme měli s bramborama, cibulí, ale ideálně by prý mělo být ještě s batáty, kukuřicí a salátkem, ale to nám nevadilo 🙂 Slupli jsme pořádnou porci a dokonce zbylo i na tetu a strejdy. Pak jsme si tam povídali s tetou a strejdou, kteří žili 15 let v Itálii, kde pracovali někde u Milana na statku a nyní vedou tu soukromou školu. Vrátili se prý kvůli rodině. Procestovali řadu evropských měst a měli přehled. Byli moc milí.

Rozloučili jsme se a okolo 4. odpoledne jsme jeli s Yosuou do města. Chtěl nám ukázat park z kamene, který byl moc hezký, ale on pospíchal za dcerkou, takže jsme jeli brzy s ním. Pak jsme se prošli Huancayem, který neláká příliš krásou, ale spíše jídlem a koupili si každý jednu smaženou sladkost z listového těsta potřenou sirupem a posypanou sezamem (1,5 sol/ks) + chichu moradu. Potom jsme zašli na trh a dali si tam slepičí vývar 12 sol/oba. Vše bylo dobré. Pigí si dal ještě jeden sendvič s batáty za 1 sol a dohromady jsme si objednali 1 churro s manjarem za 1 sol.

Pak jsme sháněli pivo k večerním batátovým lupínkům a vodu na pokoj. Už se setmělo. Nakonec jsme sehnali vše a objevili zajímavý krámek s alkoholem. Zajímavostí tu je, že se napřed u kasy platí, dostanete lístek a pak se teprve proti lístku dostane zboží. Ceny jsou tu za jídlo dobré. Jo, už se těšíme na další dny plné obžérství...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *